Ahojky. Jmenuju se Adélka Součková, narodila jsem se v neděli 18.11.2007 ve 14:05 hod., vážila jsem 3400 g a měřila 50 cm.
Doktoři odhadovali, že bych mohla vykouknout na svět už 9.11.2007, ale mě se z teplíčka ještě nechtělo. O 9 dní později jsem si to už rozmyslela (další den už se mamka stejně měla hlásit v porodnici, tak co :-D
Ale i přesto se mi moc nechtělo a dala jsem mamce zabrat. Nakonec mě museli doktůrci vyndat bříškem. První z rodičů jsem viděla taťku, mamku až o pár hodin později. Bylo to pro všechny tři nezapomenutelné.
Tak konečně se rodičové dočkali. Nemohli se dočkat mého prvního
hlasitého smíchu. Trošku jsem je podusila, hlavně mamku, která na mě
pořád zkouší nějaké blbinky. Nakonec jsem si řekla, že už jí nebudu
trápit a 3.3.2008 jsem se poprvé zasmála z plna hrdla. No můžu Vám
říct, že z toho jsou rodičové poprděný.
Je už březen a všichni začínají být ve střehu, protože se začínám pomaličku nemotorně přetáčet na bok a tak si mě hlídají. Je to legrační.
Ajajaj, tak už je to tady. Mamka mi začíná dávat příkrmy. No... rozhodla jsem se, že teda budu baštit.....taky co mi zbývá, když mi mamka strká lžičku do pusy. Docela mi to jde, i když vždycky po prvním soustu se trošku oklepu - jo mlíčko je mlíčko.
Krásně se už umím překulit na bříško, ale tam moc dlouho nevydržím, moc mě to neba, tak si musím zakňourat, aby mě zase někdo překulil zpátky. Když ono mi to zpátky moc nejde. Taky jsem nedávno zjistila, že si dosáhnu na nožky, takže si je držím a nepustím skoro celý den. I při kojení si je radši držím, aby mi někam neutekly :-D Dokonce si nožičky strčím i do pusy a to pak mamka šílí, když vidí ty oslintaný ponožky nebo punčošky. Je to legrace.
Ahojky všem. Právě mi je 9 měsíců. Už jsem velká holka :-)
Je to už 14 dní, co jsem urazila pár "lezů" na čtyřech. No a teď už lezu úplně parádně. Začínám mamce kramařit šuplíky a nejvíc se mi líbí hlína v květináčích. Mamka s taťkou si teda myslí, že mě naučí, abych si kytiček nevšímala.... no uvidíme, kdo vyhraje........ Už taky umím pít sama z hrníčku - tedy s pítkem. To byla taky dřina, protože jsem neuměla pít z lahve a mamka mi to naštěstí nenutila (tak ono nebylo vlastně proč, když piju mlíčko od mamky). Takže jsme rovnou začli trénovat s hrníčkem - trvalo mi to asi měsíc a půl, než jsem pochopila, jak na to. No a teď už piju úplně sama. I tak to není se mnou jednoduchý, protože neumím položit hrníček v klidu na stůl, ale musím s ním vždycky mrsknout. To je něco pro mamku. Má strach, že to hrníček nevydrží.
A jak žvatlám, už říkám " tata, mama, baba, jeje, ble, grrr " a spoustu jjiných zvuků, které nejdou ani vypsat a nikdo je neumí napodobit.
Tak jsem zase tu. Dlouho jsem tu nic nenapsala, tak se musím pochlubit, jaká jsem šikulka (sama sebe bych nechválila, taková já nejsem, ale mamka s taťkou mi to říkají, takže asi šikulka jsem :-)
Za týden mi bude rok - to Vám tak uteklo. Představte si, že už si někdy připadám jak dospělák. Jo kdyby mě tak slyšeli rodiče, hodně rychle by mi to vymluvili.
Poprvé jsem se na nožky postavila 15.9.2008, to mi bylo skoro deset měsíců. Bylo to v postýlce a mamka mě při tom hned vyfotila - ta musí taky fotit všechno. No co nadělám. No a pak jsem teda pomalinku polehounku ty moje kvedlavý nožky trénovala a trénovala, až jsem taky přišla na to, že můžu chodit kolem nábytku, takže to mi už jde taky skvěle. No a protože taťka pořád říká, že jsem kaskadér, tak jsem se rozhodla, že zkusím vyrazit někam sama. No tak jsem se postavila u stolku v obýváku, nasměrovala jsem se ke gauči a pustila jsem se. No a jeden, možná dva krůčky byly na světě. Mně se to strašně líbí. Zrovna včera, tedy 10.11.08 si mě taťka s mamkou "pouštěli" mezi sebou - byly to jen dva, maximálně tři rychlý krůčky a už jsem padala, ale děsně mě to bavilo a nechtěla jsem přestat. No jo, jenže pak mamka zavelela, že se jdu koupat, tak byl s chozením šmitec.
Ale zas až tak mi to neva, protože koupání úplně miluju. Každý týden chodíme s mamkou na plavání dětí a móóóóc mě to baví. Máte tu instruktorku Katku, je s ní sranda a mám jí ráda. Vlastně nás všechno naučila, takže se teď bez problémů potápím - nebo spíš mamka mě potápí.
Za týden, tedy 17.11.2008 chystají rodiče velkou narozeninou oslavu, tak Vám sem pak přidám pár foteček a napíšu, jaký to bylo. Taky bude velký focení - alespoň co jsem vyposlechla, když se bavila mamka s taťkou - chtějí mě navlíknout do šatiček a udělat doma takový malý ateliér - jsem na to moc zvědavá. Taky mě zajímá, jak se mi bude v těch šatičkách pohybovat - jak se v nich poleze - nebudou mi překážet? No uvidíme, těště se a já Vám pak vše povyprávím.
Tak ahojky................... udělala jsem si chvilku, zase Vám něco písnu. Tak si představte, že už chodím. To bylo 12.11.2008, kdy jsem se pustila stolku v obýváku a vydala se do kuchyně, aniž by mě někdo chytal. Rodiče měli oči navrch hlavy a nemohli mě vynachválit. Jak jsem slyšela jejich obdiv, tak jsem chodila sem a tam.
Od té doby lezu opravdu jen minimálně. Na nožičkách mě to moc baví a hodně rychle jsem se zdokonalila, protože jsem pořád trénovala. No a dneska, to je 11.12.2008 už chodím jak profík - ale nemyslete si, že sebou občas neříznu.
Taky už umím sama vylézt na svou malou židličku a posadit se. Úplně nejraději si prohlížím knížky a časopisy. Hned jak se probudím, tak nenechám mamku ani rozkoukat, a už mastím pro knížku a chci, aby mi mamka něco vyprávěla. Spoustu říkanek už umí nazpamět, protože je čteme pořád dokola.
Taky se musím pochlubit, že už poznám pár zvířátek na obrázku (některé jsem znala už když mi bylo asi tak 10 a půl měsíce) a když se mě někdo zeptá, jak to zvířátko dělá, tak to taky umím - i když mi rozumějí opravdu jen ti nejbližší, protože dost zvuků zní hodně podobně, ale já to všechno zdokonalím, uvidíte - tak třeba umím a poznám kravičku, pejska, kočičku, kachnničku, žabku, koníčka a ovečku. Možná ještě něco, ale honem si nevzpomínám.
Jo a to se ještě musím vrátit k mé oslavě narozenin - přijeli babička s dědou a tetou z Litoměřic, babička a děda z Lovosic a taky prababička z Lukavce. Strejda s tetou a bratránkem Honzíčkem nemohli přijet, protože Honzíček byl nemocný. Dostala jsem spoustu dárků, ze všech jsem měla velikánskou radost. Celou dobu jsem měla na sobě tepláčky a tričko, až na focení mě mamka navlíkla do šatiček, ale pak hned mě zase svlíkla, takže to nebylo tak hrozný. Na dortu jsem měla jednu svíčku ve tvaru káčátka.
Když proběhlo velký focení (fotky Vám sem dám na ukázku), tak se snědl narozeninový dort - byl moc dobrý, dělala ho mamka sama a pak taťka bouchnul jahůdkový šampáňo - mě teda moc nechutnalo.
Všechny návštěvníky mojí stránky zdravím a mějte se krásně......
